Vzestup

Mnoho se mluví a píše o vzestupu. Lidí, planety... Co to vlastně je? Co pro vás znamená vzestoupit?

Je to jít někam nahoru, jak obsah slova nabízí?

Je to obousměrná Cesta. A jedna bez druhé nefunguje. Nelze se dostat výš, pokud nejsou postaveny pevné, široké základy.

Hodně lidí se teď touží spojit se svým posláním, ptají na všechny strany a mají pocit, že pokud to teď ještě neví, nedělají, netvoří, jsou pozadu, mají něco špatně, jsou špatně.

Všechny odpovědi nakonec najdeme ve svém Srdci, stále se říká. Tam, kde je spojovací most mezi "nahoře" a "dole či na Zemi". Aby mostem skutečně byl, musí být průchozí. To znamená, že pokud se budu věnovat jen horním světům, stahovat informace, mluvit s anděly, létat na dracích mezi dimenzemi a zároveň nebudu stát pevně na zemi, nebudu mít jasno v hodnotách, nebudu ve své síle, budu se bránit emocím či se jimi nechám zmítat... most se neotevře. A obráceně. Zkrátka je třeba mít uklizeno také v těch oblastech, které se energeticky týkají nižších center. Jsou ale natolik důležité, že bez nich tu Nebe na Zemi nemáme šanci stvořit. A to proto, že naším úkolem je to všechno propojit, stáhnout nejvyšší možný potenciál Sebe sama na Zem, do Země. To bez pořádných kořenů, pevných, stabilních základů nejde. Nemůžeme inkarnovat větší části Sebe sama skrze bloky a omezení, chtění a lpění, které máme v dolních centrech. 

Nic neobejdeme, nepřeskočíme.

Nikdo z nás není člověkem, dokud nám nezačne bít Srdce. A přestáváme jím být s jeho posledním úderem. Srdce je nejinteligentnější systém, násobně mocnější než mozek, je i jedinou silou schopnou měnit naši vlastní DNA. Jsme tu na Zemi člověkem. Pojďme jím být opět naplno se vším, co to znamená. Vezměme si zpět a přijměme všechno, co se nám nabízí. Stáhneme se sem, až budeme schopni a ochotni to vše nechat projít a nasytit Srdcem a následně ukotvit do Země. Bez její pomoci a našich nejčistších záměrů to nepůjde.