Strach

Nejaktuálnějším tématem je strach. Vykukuje na nás ze všech stran. Zevnitř, cítíme ho v lidech, v poli (nemyslím na zoraném 🙂), kdo sleduje média, jsou ho záměrně plná.

Jak s ním zacházet, jak se k němu postavit? Nejméně funkční je popírat ho. Dělat, že není. "Já se přece nebojím. Ničeho." Strach je třeba prvně si vůbec uvědomit. Naše mysl (či média) nám může i namlouvat, že je to zodpovědnost, nikoliv strach. Teprve potom ho přijměme. Obejměme ho s největší láskou, jaké jsme schopni. Prociťme ho. Najděme jeho kořeny. Odkud pochází, kde v těle ho cítíme, jaké emoce v nás vyvolává, do jakých mentálních pastí nás chytá. 

Strach je zbraní systému (Matrixu, frekvencí 3D ... jak je komu blízké). A to už bylo. Časové osy se míchají, přerovnávají. Hledejme, kde jsme ještě chyceni. Jaká slabá místa ještě máme. Kde na nás ještě může. Kde jsme ještě připoutaní. Koho posloucháme. Komu a čemu věříme. V jakých iluzích ještě žijeme. Nebude to těžké hledat, protože do Slunovratu budou přicházet energie, které nás nenechají na pochybách, jak na tom jsme. Zároveň jsou a budou velmi podporující v tom, abychom pustili, přeměnili ty části nás, které ještě nejsou v souladu s naší vyšší časovou osou. Přijměme toto náročnější období s vděčností a pokorou. Je pro nás velkým darem. Přijměme ho s Láskou k Sobě sama. Absolvujeme to (nejen) pro Sebe. 

Tam, kde je Láska, není strach.

Tvořme z Lásky, ne ze strachu.