Regrese, Akáša a spol.

Regresní terapie, vhledy do Akášických záznamů a podobné metody otevírají sféry, se kterými je třeba umět pracovat. Jinak mohou na osobní a kolektivní úrovni neprospět a neprospívat.

Znovuožívání příběhů, traumat, bolestí, emocí, entit, astrálních světů předpokládá, že ten, kdo to praktikuje, přesně ví, co dělá celkově. Dále přesně ví, co to dělá a kde všude u klienta, a umí s tím pracovat. A v neposlední řadě, jak to ovlivňuje kolektivní prostředí. Vždy je tedy v naprosto bezpečném prostoru, který umí otevírat a hlavně zavírat.

Nezodpovědný přístup zanechává v prostoru mnoho nízkofrekvenční energie, která je neustále oživována, přiživována, vypouštěna. V současnosti je to už hodně zřetelné, protože vibrační spektrum se rozšířilo. Neznalost spolu s nezodpovědností tak na kolektivní úrovni neustále sytí a rozdmýchává to, co by se na první pohled mohlo zdát, že uzdravuje. Na osobní si to klienti odnesou s sebou.

Vstupy do těchto sfér na osobní úrovni mají být používány, jen pokud je to opravdu potřeba, nikoliv jako běžná rutina. Svět(y) se hnul(y) a je třeba se mrsknout také. A když už je to nutné, pracovat s tím jako zdrojem informací pro práci s programy, traumaty, bloky, obrannými mechanismy, emočními nestabilitami. Tedy ne jako ztotožněním se s postavou a příběhem, který vůbec ani není náš. Pak chodí po světě nespočet Kleopater, Johanek z Arku, Ježíšů, arch. Gabrielů apod., či naopak zlomených lidí, které příběhy poslaly do nastavení oběti a znovuoživily pocity viny, neodpuštění a nezbavily je neustále se opakujících situací v životě, jen s jinými herci a kulisami. Tady naopak práce s klientem teprve začíná. Umět si z toho vzít to, co je tam skutečně pro něho.

Je lepší ukazovat, jak z toho ven a kam. Než stahovat lidi a kolektiv tam, odkud je třeba vyjít. I když to může mít krásné obaly.