Poklady do kolébky
Všichni si umíme vybavit pohádky, kde u kolébky stály sudičky a přály to nejúžasnější do života malého stvoření. Pak přišla jiná, která v našich očích nebyla dobrá, protože přála úplně z jiného spektra. Odsouzení, strach, úlek, co to vyvedla. Když pak přeskočíme mnoho stran příběhu, zjistíme, že právě to, co přála ta "zlá", dovedlo malé děťátko k silnému, svobodnému, mocnému, milujícímu, důvěryhodnému dospělákovi. Skrze výzvy, testy, iniciace, dobrodružství, překonávání vlastního strachu a slabostí, důvěru ve vlastní intuici, srdce, házení klacků pod nohy jinými i velmi blízkými, nečekanou pomoc.
Do vínku vždy dostaneme to, co je pro naši Cestu tady na Zemi tím nejlepším. Naprosto dokonalou kombinaci hvězdných konstelací, čísel, času, místa. Tuto jedinečnou startovací pozici následně umocní dynamika v rodině, do které jsme se rozhodli přijít, systém ve formě společenských a kulturních nastavení, školství...
Když je vše připraveno, vstupujeme ve správném věku do života, abychom tuto unikátní kombinaci darů, talentů, strachů, obranných mechanismů, traumat, zranění, falešných identit, naučených, odkoukaných přesvědčení postupně skrze dobrodružství a naprosto přesné synchronicity života přeměnili do té nádherné bytosti, kterou jsme sem přišli být.
Pochopili, že za strachy se skrývají největší poklady. Že překážky jsou jen zastávkami, které nám ukazují, kam máme aktuálně směřovat svou pozornost. Že odsuzování lidí, situací či naopak strpění jejich jednání nás nikam neposune (jednotlivě ani koletivně). Že svoboda neexistuje bez zodpovědnosti. Že zodpovědnost neexistuje bez vnitřní síly. Že důvěřovat mohu pouze, až když se plně mohu spolehnout na Sebe. Že nejlepší rozhodnutí učiním skrze své otevřené, čisté srdce. Že vždy je někde někdo, kdo mi pomůže (někdy i tím, že mi nepomůže). Že život je předně si třeba užít. A že naplno milovat je to největší.
Nejsou slabé stránky, nejsou zlé sudičky, nejsou lepší či horší znamení horoskopu, nemůžou za to rodiče. Jsou jen naprosto jedinečné vstupní prvky, které máme přeměnit, povznést, učinit z nich dary a podělit se o ně s ostatními.
Jak to udělat? Nebát se žít, milovat, říkat pravdu a postavit se za Sebe a za to, čemu věříme (což se může s úrovní našeho vědomí měnit. Naštěstí!).
Nedostaneme nic, co nezvládneme. Nikdy. Nikdo.
Startovací pozice není nic neměnného. Není to ani nic, na co se můžeme vymlouvat. Je to přesně poskládaná směsice všeho, co potřebujeme, aby z kukly mohl vzlétnout nádherný motýl.
Jen my sami máme tu moc otevřít truhlici s poklady a využít je plně. Pokud na některé nahlížíme jako na nehezké, nepotřebné či dokonce nutné k uzamčení, jsme si největší překážkou. Je jen na nás, jak s poklady naložíme. Či zda je vůbec kdy uvidíme.
