Nová fáze aneb systémy v nás

Přestane-li fungovat systém, který nás ovládal, nemusí to nutně znamenat naši okamžitou osobní svobodu. 

Je v nás natolik zažitý, jsme na něj natolik zvyklí, že si ani někdy neumíme uvědomit, kde všude jsme ještě lapeni. Není sice už co živit svou energií, nevědomě ale to nic stále živíme na nejrůznějších úrovních. 

Nastává doba, kdy je třeba tvořit nové, nově na jiných frekvencích, hodnotách. Nevěnovat pozornost laciným trikům a nenechat se lapit do vlastních sítí. Velká show bude pokračovat tak dlouho, dokud dostatečný počet lidí nebude schopen a ochoten opravdu vidět. A čím více lidí přestane živit ze zvyku, hypnózy, programů svou energií něco, co už není, tím kratší dojezdovou setrvačnost bude mít vše, co eony rozjetá mašina ovládala. 

Není nutné něco bořit. Je moudré a potřebné stavět, měnit. To je úplně jiná energie. Jinou energii to vyžaduje na vstupu a naprosto jiná je pak výstupem.

Na osobní rovině to znamená, že budeme vedeni k tomu, abychom ve všech aspektech opustili vše, na čem z nás profitoval systém (či jak si to nazýváte), a zároveň vše, čemu jsme uvěřili a přijali či byli ochotni přijmout jako pravdu (osobní, kolektivní ...) a považovali za normální. 

V neposlední řadě budeme testováni i v tom, zda nás strachy, pocity selhání, zmaru, bezmoci z proběhlých kataklyzmat nesvádějí a neodrazují od přijetí vlastních darů, síly, talentů, kódů ... tedy od nutnosti se projevovat autenticky vždy na aktuálně nejvyšších možných vibracích. 

Už se před Sebou samými neschováme.

Jak uvnitř, tak vně. Jak v malém, tak ve velkém.