Mě se to netýká

Nástup nového roku tento týden (Rovnodennost) spolu se silným Novoluním a mocnými podporujícími planetárními konstelacemi je ve velkém stylu. Rozhodně již nenechá dlouhodobě nikoho v naivním, iluzorním, únikářském přesvědčení, že se ho to netýká. Že to obrovské, co tu na Zemi na všech úrovních probíhá, není také o něm.

Někomu to dodá vítr do plachet, aby mohl konat, činit změny. Jak na osobní úrovni, tak ve svém okolí (větším či menším).

Někomu to kocábku přeplněnou programy, falešnými identitami, maskami, přesvědčeními pošle ke dnu. A ke konání, akci bude dotlačen. V tomto případě na osobní úrovni. 

Protože nejde měnit svět a svět nemůže být změněn bez vlastního přičinění. Už nestačí jen povídat, nadávat, zvolit prezidenta, starostu a čekat, že se stane něco zázračného. Konečně. Tam venku. Takto to nefunguje. A je to čím dál víc vidět. Už to nejde přehlédnout. A je stále ještě mnoho těch, kteří strkají hlavu do písku v dětské naivitě, že nebudou vidět, a že to za ně přece někdo už konečně vyřeší, že se za ně postaví. Je jen na nás, kam až to necháme zajít.

Čeká se na nás. Ne na ty ostatní. Na každého jednotlivého. Je čas na rytířství, bojovníky. Postavit se za Sebe, za své blízké, za svou vesnici, město, zemi, Zemi. Každý může.

A kdo ještě nezačal vyhazovat dobrovolně ze své lodičky své stíny, těžko může vidět větší obraz objektivně. Je zakrytý strachy, touhou po jistotách, budováním úžasného obrazu osobního impéria, lpěním, ublížením. Bez pevných základů, bez stabilního hodnotového žebříčku. Z takové pozice nelze být opravdovým rytířem, který ví, kdy použít meč, kdy slovo, kdy konat, ale vždy v Lásce.

Přišli jsme sem vybudovat nové. To nejde se starým, nefunkčním, škodlivým nastavením.

Nastává doba, která nenechá nikoho na pochybách, co se po něm chce. A buď v lehkosti, radosti, naplnění. Nebo poněkud tvrději. Svobodná volba je o tom naučit se přijmout zodpovědnost za každé své rozhodnutí, čin, slovo, přístup. Všechny nás to vede správně. Jen někdo už má správný vítr ve své s lehkostí plující jachtě (s občasným silnějším poryvem, který vymete i zastrčené skříňky), zatímco jiný pádluje na děravém člunu (a možná si toho ještě nevšiml, protože to tak přece mají všichni). Svoboda je vnitřní stav. Nic vnějšího. Vnější realita je odrazem té vnitřní.

Čas činů, akce na osobní i kolektivní úrovni je tu.

Vše, co není v souladu, bude na osobní i kolektivní úrovni zbořeno.