Klíč k vyšším aspektům sama Sebe
Máte pocit, že jste tu na Zemi kvůli něčemu důležitému, kvůli specifickému účelu. Nicméně se Vám nedaří ho naplnit. Vnímáte se jako člověka s otevřeným srdcem, ale pohybujete se buď ve vyšších sférách a přízemní svět je pro Vás nutné zlo. Nebo připoutáni k Zemi neschopni vzlétnout. Případně na střídačku na obou extrémních stranách. Snažíte se zvládat mentální nestabilitu a/nebo emocionální nerovnováhu.
Pouze pevné myšlenky, vyrovnané emoce a stabilní hodnotový žebříček nás povedou k realizaci nejvyššího potenciálu ve fyzické hmotě tak, jak ho máme zakódovaný v naší DNA.
Mít v souladu mentální, emocionální, spirituální a fyzické části nás samých je naprosto zásadní pro to, abychom mohli mít přístup k vyšším úrovním vědomí. Vyššími úrovněmi nemám na mysli "jen" naši Duši či Nejvyšší Já. Ale i NadDuši, Monádu, Avatarské vědomí či pole vědomí Rishi.
Vstupní branou do vyšších spirituálních sfér a tedy i k našemu nejvyššímu potenciálu je naše srdeční centrum. Centrum bezpodmínečné Lásky. Láska je tedy klíčem. Srdeční centrum je mostem mezi vyššími úrovněmi vědomí a fyzickou realitou. Pokud jsou naše spodní energetická centra plná obranných mechanismů, programů, otisků, falešných identit, masek, pokřivení, které jsme si pořídili zejména během našeho dětství a dospívání, nemáme přístup do sfér, kam je možné projít jen skrze bezpodmínečnou Lásku. A pokud naše nižší centra stále obsahují obranné mechanismy a nenakládají správně s energií, nemůžeme předpokládat, že naše srdce je v rovnováze, v souladu s našimi vyššími aspekty a že informace, které považujeme za intuici, a více či méně se jimi řídíme, jsou čisté.
Můžeme se pak například zlobit, že máme pocit otevřeného srdce, ale nedostáváme nic zpět. Můžeme mluvit s anděly, mistry, mít přečtené regály duchovní literatury, rozdávat se, chanelovat (kdoví odkud)... a nic. Všechno má své pořadí a pro všechny je v tom stejná spravedlnost. Nic nelze přeskočit. Bez správně vyladěného srdečného centra je to stále nutně hra na nižších patrech, i když si to neradi přiznáváme.
Stále je kam jít.
