Kam dál?

Pozdní léto a blížící se Rovnodennost nabízí otázku, co se po nás chce dál. 

Téma, které nás bude testovat z nejrůznějších stran. Téma, které nás chce posunout na další úroveň. Jak na osobní úrovni, tak na kolektivní. 

Pravda

Pravda není "jen" o tom mluvit pravdu. Abychom mohli být skutečně pravdiví, vyžaduje to mnohé.

Za pravdivé jsou dnes vydávány spousty informací. Z nejrůznějších sfér. Jiné jsou napadány jako nepravdivé až škodlivé. Další jsou stahovány z oběhu. A účel je celkem zřejmý. Velmi nás to vede k tomu, abychom rozlišovali. Co je pravda pro nás, čemu chceme věřit a čemu svou pozornost nedáme.

Ke správnému rozlišování potřebujeme mít nejen otevřené, čisté Srdce. Chceme-li umět vnímat pravdu zvenčí, musíme jí být otevřeni i uvnitř. Být upřímní sami k Sobě, k ostatním. Nebát se svou pravdu vyjadřovat. Mít dostatek sebevědomí k tomu, abychom se za pravdu postavili. A v neposlední řadě chtít pravdu vůbec slyšet. Pokud toho nejsme schopni na osobní úrovni, nemůže dojít ke změnám na té kolektivní. 

Mnozí stále čekají, až se něco stane. Mohou pak ovšem být nemile překvapeni svou nepřipraveností. Tou vnitřní. Stabilitu nehledejme ve falešných jistotách. Odvahu si nepleťme s maskami, které jsme si nasadili, abychom zakryli své bolavé části. Za svými idealistickými vizemi neschováme svůj strach účastnit se plně života se vším, co obnáší. 

Pravdivost je o autentičnosti. Ta vyžaduje velkou odvahu. Být vždy tím, kým opravdu jsme. Beze strachu, že tím někomu ublížíme. Že pak někdo může ublížit nám. Vyžaduje se po nás integrita, soulad mezi našimi slovy, myšlenkami a činy.

Každý prvně sám za Sebe. Pak teprve se mohou dít změny na kolektivní úrovni. Každý má svůj díl v tom všem. Významný. Není to jednoduché, ale stojí to za to. A jsme tu kvůli tomu. 

Je čas na PRAVDU