...jak z toho ven?

Jak je to vlastně se svobodnou vůlí? S tou, která se obzvlášť tady na Zemi dobře trénuje, zkouší, zažívá, učí ... a pak tak těžce opouští.

Učíme se, jak být za Sebe. Učíme se být zodpovědní za svůj život. Učíme se být tvůrci své reality. Učíme se být pánem své mysli. Učíme se ji používat na stále vyšší úrovni. Roste naše sebedůvěra, sebeúcta. Chápeme čím dál víc, jak to celé funguje. Jsme ve stále větším soucitu s ostatními. Pocit vnímání lásky se rozšiřuje směrem dovnitř i ven. Svobodu považujeme za jednu z nejvyšších priorit. Připadáme si mocní.

Kam tedy jít dál?

Do pokory.

Do neznáma, kam vede jen brána naprosté důvěry. Před kterou necháme své já, o kterém jsme si až do teď mysleli, že kvůli němu tu jsme. Zboříme všechny představy o já. Zanecháme tu duchovní pýchu. Zanecháme tu svou důležitost. A úplně se odevzdáme. V plné důvěře, protože jinak to nefunguje. 

Přestane být já. 

Vstoupíme do ... 

...skrze mě. 

Kde není prostor na pochybnosti, otázky, připomínky ostatních. Vzdáme se. Vzdáme se své svobodné vůle.

...protože stále je kam jít.

Být tím, kým jsme sem přišli opravdu být.