Čas pro důvěru

Březen vstoupil v mocné zbroji a nabízí bez očekávání odpovědi, zda chceme či ne, velkou medicínu.

Je jen a jen na nás, jak k tomu přistoupíme. Ostatně jako vždy. Nicméně zde se setkáme s tím, že nám mnoho našich kontrolních mechanismů přestane fungovat. To může vyvolat strach až paniku, někdy vzdor. Každý dostaneme přesně to a způsobem, jakým potřebujeme. Někoho záležitosti na fyzické úrovni nejen energeticky přenastavují, ale zároveň dostane naprosto jasně signál, na co se zaměřit v hmotné rovině. Kontrolní mechanismy nás mohou natolik ovládat (i když si toho nejsme vědomi či jsme dokonce přesvědčeni, že tomu tak není a nemáme je), že musíme být poněkud vypnuti, aby mohlo proběhnout, co má. Čas pro Sebe, který tak dostaneme, prožijeme buď v důvěře a odevzdání. Nebo v nepokoře, aroganci, protestech, nepochopení. Vždy máme volbu. Někdy ovšem ne v tom, zda ano či ne, ale jak.

Záležitosti na nefyzických úrovních jsou a budou hluboké. Setkávám se aktuálně u klientů a přátel s tím, že jsou v mlhavém prostoru, ze kterého není mnoho nebo nic vidět. Někoho to stahuje až do bezmoci a pocitu, že spadl někam, odkud už dávno vyšel, a nečekal, že by toto mohl znovu zažít.

Důvěra není jistota tak, ji známe, jak nás naučili, že vypadá. Nedá se zaplnit vnějšími jistotami, leckdy velmi pochybnými. Důvěra je vnitřní stav. Stav se cítit bezpečně v neznámu. Sám, sama v Sobě se vším, kdo jsem. I v bouři.

Ten nezažijeme, pokud nejsme ukotveni (což není totéž jako uzemněni). Pokud žijeme v módu přežití. Pokud upřednostňujeme mysl před srdcem. Pokud máme potřebu kontrolovat. Pokud se cítíme nepřijati, odděleni. Pokud nejsme stabilní (nepleťme si stabilitu s lhostejností, otupělostí). Pokud nemáme pevný žebříček hodnot (to neznamená celoživotně neměnný). Pokud svou sílu odevzdáváme a kolikrát to ani nevíme. Pokud si nepokorně myslíme, že už jsme někde.

Nakonec je jedno, zda to, proč to nezažijeme, nežijeme, je rodová záležitost, programy z dětství či odkud. Je to tu, stojíme před tím my. My to tedy můžeme a máme změnit.

Kde je láska, není místo pro strach. Kde je důvěra, není třeba kontrolovat.

Čím více své esence zde máme vtělenou, tím větší potenciál se nám otevírá.

Nadále a čím dál víc platí: ROZLIŠUJME

Martina Solemar