Čas na zodpovědnost
Mnoho lidí požaduje, chce svobodu. Mnozí z nich si ale vůbec zatím nevšimli, že ji vyměnili za pochybné náhražky, které již ve většině stejně neplatí, a žádnými výhodami nejsou. Svoboda je vnitřní stav, který si nejde vyžádat z vnějšku. Nelze ho koupit, za něco vyměnit, dát nebo vzít.
Cesta k vnitřní svobodě je pro každého jiná. Někteří s ní přišli jako nastavením, většina z nás však k ní musí dorůst, dospět. Pochopit, co to vlastně je, jaké to je.
Svoboda je vnitřní stav, který nejde oddělit od zodpovědnosti. Uvědomit si, že za každé sebemenší či velké rozhodnutí nesu zodpovědnost. Jen já a nikdo jiný. Že si volím neustále, v každý okamžik svého života. Že okolnosti mého života, můj svět je obrazem mých myšlenek, rozhodnutí, činů, slov. A pokud se mi nelíbí, pak opět jen já mám nejen moc, ale i všechny nástroje to změnit.
Jak uvnitř, tak vně. Vnější projevy nesvobody vidí mnozí všude okolo. Nejdou přehlédnout. Jak tedy proměnit vnější obraz nesvobody? Odvážně, pokorně prozkoumat zpětně rozhodnutí, která jsme učinili. Z jakého nastavení byla učiněna, jaké mé otisky, programy, identity je za mě udělaly? Převzít za ně zodpovědnost, nesvalovat vinu na jiné. Za co byl (je) kdo ochoten zaprodat Duši (i když to není tak zřejmé na první pohled), odevzdat svou moc, svobodu a komu.
Nastává doba, která je velmi nápomocná uzdravit všechny následky našich rozhodnutí. I těch, které vedou až do DNA, do energetických systémů, k našemu spojení s Duší. Vrátí nás na naši Cestu. Tady nepomůže křen, česnek, zdravá strava, byliny posbírané za úplňkové noci. Cesta zpět vede přes hlubokou sebereflexi. Odvahu si bez sebeobelhávání a kliček ega odpovědět na otázky. Za co jsem byl ochoten vzdát se sama Sebe? Za řízek v restauraci, za dovolenou v Chorvatsku, za lístek do kina? Někteří možná za vmanipulovaný strach o sebe, své blízké či vzdálené převlečený za spoluzodpovědnost. Jiní za existencionální strach při eventuální ztrátě zaměstnání (které navíc někoho ani nebaví). Jiní aby měli "klid". Mnoho lidí se cítí podvedeno. Přitom podepsali. Někteří ani netuší co, protože to nečetli. Naštvání může být dobrá startovací pozice. Ale nemělo by směřovat ven, nýbrž sloužit jako hnací síla, která vrátí na Cestu.
Je jistě mnoho těch, kteří můžeme těmto lidem pomoct. A uděláme to rádi. Bez posuzování. S otevřeným Srdcem, soucitem, pochopením. Protože všichni jdeme ke stejnému. A je nakonec jedno, z které strany. Tu největší práci ale musí vykonat každý sám. Za Sebe. Pro Sebe. Rozhodnout se. Převzít zodpovědnost. Jít do pokory. Tento první krok je nejtěžší.
Žehnám všem, kteří se rozhodnou, neboť to vyžaduje velkou odvahu.
Nebudou to mít jednoduché, protože jsou i tací, kteří si teď připadají, že vyhráli. A s velkým gustem a malou důstojností to dávají najevo. Není špatné nebo dobré rozhodnutí. Bez tmy není světlo. Každý máme svou vlastní jedinečnou Cestu. Ctěme to. Lidskost. Učíme se, co je to být Člověkem.
Se zodpovědností přichází svoboda.
Řešení vždy existuje.
Martina Solemar